O mně

Jmenuji se Saška a mám jednu vlastnost, která mě provází snad celý život: když se mi něco opravdu zalíbí, většinou mi nestačí si to jen koupit. Chci přijít na to, jak se to vyrábí, naučit se něco nového a zkusit to vytvořit sama.

Od IT ke keramice

Vystudovala jsem informační technologie a několik let pracovala jako datová analytička. Bavilo mě psát kód, hledat chyby a přicházet na to, proč něco nefunguje. Právě práce v IT mě naučila, že když něco nejde, není potřeba to hned vzdát. Je potřeba zkoušet, hledat, opravovat a vydržet, dokud to fungovat nezačne. A když řešení nepřijde večer, často se objeví hned ráno.

Tvoření bylo vždycky se mnou

Stejný přístup mám i k tvoření. Ve všem, čemu se věnuji, jsem samouk. Když se mi zalíbily háčkované deky, koupila jsem vlnu a naučila se háčkovat. Když mě zaujal plakát s Monetovým obrazem, pořídila jsem si olejové barvy a začala malovat olejem. Postupně tak vznikaly deky, polštáře, náušnice, spousta obrazů a nakonec přišla na řadu také keramika.

A pak přišla hlína

A právě hlína si mě získala nejvíc.

Přestože mě práce v IT bavila, postupně jsem zjistila, že mě stále více láká tvořit něco skutečného vlastníma rukama. Něco, čeho se můžu dotknout, co má svůj tvar a povrch a může se stát součástí něčího každodenního života.

Točení na kruhu je pro mě chvíle, při které člověk úplně zapomene na všechno kolem. Soustředí se jen na své ruce, pohyb kruhu a kus hlíny, který se postupně mění v hrnek nebo kalíšek. Je to zvláštně uklidňující a zároveň trochu návykový pocit.

Keramika je asi nejtěžší řemeslo, které jsem se zatím rozhodla naučit. Dlouho mi trvalo pochopit, jak hlínu správně vycentrovat, a byly chvíle, kdy jsem měla pocit, že to moje ruce snad nikdy nepochopí. Nevzdala jsem to ale – a dnes mám pokaždé obrovskou radost, když se hlína pod rukama zklidní a znovu se to podaří. I když se stále trochu bojím, abych to nezakřikla a při příštím točení najednou nezapomněla všechno, co jsem se naučila.

Keramika mě učí trpělivosti

Keramika mě navíc učí něčemu, co mi přirozeně příliš nejde – trpělivosti. Jsem totiž člověk, který když si něco vymyslí, nejraději by to měl hotové hned druhý den. Jenže u keramiky se nedá nic uspěchat. Hodiny se točí, potom se čeká na obtáčení, pomalé vysychání, přežah, glazování a nakonec na celodenní výpal v peci. Od prvního doteku s hlínou po hotový výrobek tak mohou uplynout celé týdny.

Možná právě proto mě to tolik baví. Každý hotový kousek je výsledkem času, soustředění, několika různých kroků a velké dávky trpělivosti.

Jak vznikají moje výrobky

Všechny hrnky, kalíšky a misky ručně vytáčím, začišťuji, glazuji a vypaluji ve své malé dílně v Doubravčicích. Nevznikají ve velkých sériích, a jednotlivé kusy se proto mohou lehce lišit. Právě tyto drobné rozdíly dělají z každého kousku originál.

Doufám, že se z keramiky, která začala jako další z mých tvůrčích dobrodružství, postupně stane také moje práce. A že si moje výrobky najdou místo u lidí, kterým budou zpříjemňovat obyčejné každodenní chvíle.

A ještě Lizinka

A protože na žádný tvůrčí projekt nejsem úplně sama, se vším mi pomáhá také Lizinka – naše mopsí slečna, odbornice na pravidelné přestávky, morální podporu a dohled nad vším, co se právě děje.